MASAJOVÉ – NESPOUTANÍ BOJOVNÍCI
Masajové se po dlouhém stěhování usadili mezi Kilimandžárem a horou Mount Keňa (Blízko nebe), tedy na území dnešní severní Tanzánie a jihozápadní Keni. Počet Masajů se odhaduje na 250 tisíc. Když se obloha a země kdysi rozdělily, Bůh Enkai seslal na Zemi krávy a ty jsou stále dědictvím Enkaie. A tak se celý život Masaje točí kolem krav, které jsou navíc jeho hlavní obživou. Nastřelování krav a odebírání krve jako zdroje důležitých proteinů je běžné u celé řady afrických etnik. Speciální šíp s krátkým hrotem obvykle proniká kůží brzy ráno. Čerstvá krev se buď okamžitě pije nebo se smíchá s mlékem, které zamezuje srážlivosti. Protože dobytek se živí trávou a ta je spojena se Zemí, Masajové půdu nijak nekultivují. Zemi neobdělávají, nekopou studny a ani do země nepohřbívají své mrtvé. Po smrti je Masajové nechávají v buši napospas divokým zvířatům. Zemi nemůže vlastnit jedinec ani rodina, bohatství Masajů tkví v něčem jiném. U Masajů také platí, že muž smí mít více manželek. Čím více má Masaj dobytka a dětí, tím je totiž bohatší. Žena musí být však věrná jen jednomu muži. Postavení ženy znázorňuje postavení její chatrče, tzv. bomy, vůči chatrči muže. Před vchodem zapíchnutý oštěp oznamuje: Nevstupuj! Milujeme se!
Do kruhu postavené hliněné chatrče, boma, jsou obehnány neprostupným plotem z ostnatých akácií. Ten má za úkol chránit Masaje a jejich dobytek před divokými šelmami. K rozdělávání ohně dodnes raději než zápalky používají kousek dřeva, ve kterém se rychlým třením hůlky vytvoří doutnající důlek. Pak už jen stačí přiložit trochu suché trávy a opatrně rozfoukat plamen. Masajové jsou patriarchální společenství, kde nejdůležitějším obřadem je zařazení chlapce mezi muže. Vstupní podmínkou je obřízka. Po tomto slavnostním obřadu, který se koná v přesně určeném datu každých pár let, odcházejí mladí chlapci do manaytta, vesnice bez ohrady. Po dobu několika let se zde učí tradicím a zvykům svých otců – tancům, písním a bojovým prvkům. Učí se bránit zemi a dobytek. Po ukončení jejich přípravy kněz oznámí, že je na obřízku připravena další skupina chlapců. Mladí chlapci, kteří opustí Manaytta, se stávají mladšími válečníky. Mladší válečníci se stávají staršími válečníky, ti zase mladšími stařešiny. A pokud se Masaj dožije opravdu vysokého věku, stane se z něj starší stařešina. Teprve až mladí muži opustí Manayttau, mohou se plným právem zúčastnit shromáždění a přispívat svými názory do života kmene.
